Jistě všichni známe výrok „šaty dělají člověka“ v tomhle případě bych to trochu poopravila a řekla, že šaty dělají nevěstu. Není tedy divu, že je na výběr svatebních šatů kladen takový důraz. V dnešní době dávají ženy přednost bílé barvě, která značí nevinnost a čistotu. I dříve se ženy vdávaly v bílé, ale dělo se tak spíše výjimečně. Trend bílých dlouhých šatů vznikl až v 19. století, kdy si je ve svůj svatební den oblékla anglická královna Viktorie.
Svatební šaty napříč historií
Ve středověku byly svatební šaty odrazem toho, z jaké společenské vrstvy nevěsta pocházela. Pokud nevěsta byla z královské či šlechtické rodiny měla vždy honosné šaty zdobené kožešinou, krajkami, zlatem, stříbrem a na hlavě nechyběla korunka nebo závoj. Čím byly šaty zdobenější, tím byly lepší. Nevěsta v té době představovala celý svůj rod. Mezi oblíbené barvy spadala růžová, světle modrá či krémová, ale ani tmavší barvy nebyly výjimkou. Jendou z nevyhledávanějších barev byla červená, protože představovala plodnost a jednalo se o jednu z nejslavnostnějších barev. Ženy z chudších poměrů si oblékaly své nejlepší nedělní šaty, které mohly nosit i při jiných příležitostech. Obvyklé barvy takových šatů byly černá, hnědá, šedá či tmavě modrá.
V 19.století, ač většina žen toužila po vzoru královny Viktorie po dlouhých bílých šatech, tak si je nemohly dovolit. Kvůli válce a krizi se přistoupilo k jednoduchosti svatebních šatů světlých barev. V poválečném období byly v módě především svatební kostýmky a kloboučky. V téhle době už bylo nemyslitelné, aby nevěsta oblékla šaty černé nebo červené barvy, která značila prostopášnost.
Po druhé světové válce se do popředí opět dostaly dlouhé bílé a zdobené šaty, které se v průběhu let nepatrně měnily podle dobové módy.
I dnes většina nevěst sáhne při výběru šatů po dlouhé bílé robě zdobené krajkami, ale stále častěji se objevují šaty méně obvyklých barev a třeba zase jednou budou nevěsty nosit červenou.