Vždycky jsem byla spíše taková uzavřená do sebe, protože jsem moc ráda četla knihy. A nevím, po kom jsem lásku ke knihám zdědila, protože u nás doma skoro nikdo neměl rád čtení. A to mluvím hlavně o svém bratrovi, který vůbec nevěděl, že vůbec nějaké knihy existují. Tady mě v tomhle neberte opravdu doslova, protože logicky bratr ví, že existují knihy, jenže bratr mi řekl, že ho nebaví se vzdělávat ani číst knihy, a to z toho důvodu, že když si něco přečte, tak to hned a zapomene. Absolutně jsem si nedokázala představit, co tím můj bratr myslí. A bratr mi řekl, že když si to přečte, otočí druhou stránku knihy nebo časopisu, už prý nic neví, co bylo napsáno na první stránce.
Musela jsem se smát, protože mi to přišlo jako úplná blbost. Vždyť přeci tohle se nemůže stát nikomu, protože když si čtu já, tak mě kniha úplně pohltí. A opravdu pohltí mě natolik, že si potom připadám, jako kdybych v tom příběhu hrála hlavní postavu já. A to je něco podobného, když jsem se třeba učila do školy a neboj jsem se všelijak a různě vzdělávala.
Vzdělávání mě bavilo, takže pro mě taky nebyly vůbec složité knihy, abych si je přečetla a zapamatoval. A možná mám takovou fotografickou paměť, která je opravdu výhodná. Takže když si něco přečtu, velice snadno si to zapamatuji a můžu být v klidu, protože si taky na to vždycky vzpomenu. Taky mám výhodu tu, že mám opravdu skvělou paměť, takže u mě opravdu nehrozí, že bych si nějaký text nezapamatovala. Pokud i vy máte rádi vzdělávání a knihy, tak to jenom dobře, protože kdo má rád knihy, tak si taky stále obnovuje slovní zásobu, což je podle mého názoru velice důležité. A jak jste na tom vy? taky rádi čtete knihy a vzděláváte se nebo jste na tom jako můj bratr, který na knihu sotva sáhne? A věřte, že kniha je pro člověk velmi vhodná. Proto synovi čtu denně knihy.