V každém období existoval, stejně jako existuje dnes, určitý vzor a ideál krásy, který si lidé zformovali. Na druhou stranu, vezmete-li v úvahu, že z dnešních billboardů s modelkami s vyretušovanou polovinou břicha nejedna mladá dívka pravidelně zvrací, jistě mi dáte za pravdu, že vzory, které jsme si vytvořili, působí ještě mocněji na nás, než mi původně na ně. Ostatně není vlastně ani přesně známo, kdo onen současný ideál krásy vytvořil, zda vznikl samovolně, nebo jsou na vině nadnárodní korporace, nebo snad reklamní společnosti, nemůžeme ukázat prstem na skupinku lidí a říct, můžete za to vy.
modelky se sektem
Přesto jsou však lidí, které tento poloanonymní výplod ovlivňuje, masy. A je dnešní doba vůbec skutečně tak zvrácená jak se jeví, když něco podobného tady bylo vždycky? Anebo je pravdivá idea pokroku a je to jen dalším ze zanedbatelných vedlejších produktů nejvyspělejší společnosti ze všech? Jak to tedy bylo dřív s ideálem krásy?

Kalokagatie

Termín kalokagatie označuje vyváženost ducha a těla, která byla ideálem krásy v antickém Řecku. Aby se mu přiblížil, musel člověk usilovat o ušlechtilost a vyspělost z venku i zevnitř, měl se tedy starat o svého ducha minimálně tak, jako o tělo. Když si představíte zálibu řecké kultury ve sportu a jeho disciplínách (tehdy vznikly Olympijské hry), je to skutečně hodně. Na rozdíl od toho dnešního nesloužil tedy antický ideál jako vábidlo konzumu, ale k péči o člověka jako o celek, k čemuž antická kultura inklinovala dlouhodobě. A kdo za tímto ideálem stojí? Pravděpodobně řečtí filosofové. A co bylo dál? Helénismus, kultura konzumem blížící se té naší. Na rozdíl od ní se však vyznačovala bohatým duchovním životem. Ze stylizace fajumských portrétů s velikýma očima je patrné, jakou přikládala důležitost lidské duši. A ještě později? Přichází středověk a ideálem krásy se stává Panna Maria a Kristus trpící na kříži…
hlava antické sochy

Mohli bychom pokračovat dál, ale asi bychom nenašli v dějinách nic, co by se podobalo současnosti. I když bychom možná zjistili, kde se stala chyba, v jejímž důsledku nedává dnes nic smysl. Můžeme si klást otázky, proč jsou nám předkládány vzory vyhladovělých modelek, které jsou v rozporu s konzumním životním stylem, který je nám zároveň nucen. Proč je možné, aby se namísto péče o obecné blaho a rozvoj člověka, snažil jeden na druhém vydělat co nejvíce peněz vnucováním falešných nezdravých potřeb?  A proč už se krásné nerovná dobré, když to platilo po staletí? To se teď asi nedozvíme. Můžeme si alespoň zodpovědět prve stanovené otázky. Současnost bude pravděpodobně ještě zvrácenější, protože to, co je vidět, bývá obvykle jen vrcholem ledovce, a přestože na nás z billboardů cení v úsměvech zuby, je člověk člověku parazitem, což tady opravdu ještě nebylo. V tom spočívá skutečná vyspělost naší doby.