O naší zemi se říká, že jsme vyspělá ekonomika. Prý že jsme bohatí. To je určitě taky pravda, aspoň když porovnáme to, co máme, se zaostalými zeměmi. Ale určitě to není žádný zázrak, spíš jenom takové chvástání našich vlád, které nevidí nebo nechtějí vidět, jak spousta našich lidí žije. Makroekonomická čísla sice můžou vypovídat o tom, jak se máme skvěle, ale když se podíváme do našich peněženek, pak často hořce zapláčeme.
Taková už ekonomika je. Něco jiného v ní platí jako v celku a u jednotlivých lidí může být všechno úplně naopak. Výhody, které nám ekonomika nabízí, nejsou rovnoměrně a spravedlivě rozdělené mezi všechny. A tak se někomu žije dobře a jiný je úplný nebožák.
Když se na to podíváme celkově, nejsou ale bohatí nebo chudí jenom jednotliví lidé. Stejně jsou na tom i celá odvětví ekonomiky nebo jednotlivé profese. Třeba uklízečky nebo zaměstnanci bezpečnostních agentur nikdy nebrali moc, docela chudí jsou i pracující v zemědělství a tak podobně. A naopak velcí bankéři, politici, úspěšní podnikatelé a jiní se mají mnohem líp. Hůř jsou na tom lidi někde v pohraničí nebo v regionech postižených útlumem výroby, líp se vede lidem v Praze.
A když se to všechno zprůměruje, vyjde nám, jakou máme ekonomiku. Což znamená, že někdo se má líp a někdo hůř, než jak o tom vypovídají statistická čísla.
A tak i když se zveřejní jakákoliv čísla, nesmíme je brát jako dogma. Pro lidi nic moc neznamenají. Pro lidi je mnohem důležitější to, co mají sami, než to, co by měli průměrně mít. A když chce mít někdo víc, musí se víc snažit a doufat, že mu to vyjde. Kdekdo z nás jinak nedosáhne ani na průměrný příjem, jaký prý máme, nedostane ani malou část prý průměrné mzdy. A nežije si slavně. Protože máme údajnou sociálně orientovanou ekonomiku, ale ta nepomáhá všem. Vlastně nepomáhá skoro nikomu. Někdo sice dostane od státu různé příspěvky, ale když se podívá na svůj podíl na státním dluhu, zjistí stejně, že je vlastně žebrák.