Dnes je zkrátka jiná doba, která se výrazně liší postojem střední a mladé generace k výuce na středních školách ve srovnání s dobou před třiceti lety. Na konci 80. let a na počátku let devadesátých tomu však bylo jinak. Největší prestiži se těšily naopak střední odborné školy, především elektrotechnického, chemického, strojírenského, textilního a polygrafického zaměření.
Pozadu nezůstávaly ani učňovské obory s maturitou. Lidé si kladli za cíl především alespoň základní odborné znalosti, se kterými mladý člověk vstoupí do života, aby se mohl uplatnit ve svém oboru. V té době, především v 80. letech, také nebylo tak snadné dostat se na průmyslovou školu, zatímco na gymnázium byl uchazeč přijat téměř pokaždé, tedy jestliže zvládl přijímací zkoušky. Tehdy byla zkrátka střední odborná škola jakýmsi pomyslným vyšším stupněm přípravy studentů pro život, zatímco gymnázium se považovalo za pozdržení rozhodování, čím by dotyčný chtěl být a jakým směrem by se chtěl nadále ubírat.
Mezi lidmi kolují o kvalitě studia různé desinformace
Dnes je situace opačná. Lidé preferují především gymnázia v domnění, že studenty lépe připraví ke studiu na vysoké školy. Mezi lidmi také stále panuje mylný názor, že u studentů, kteří se po gymnáziu hlásí na vysoké školy technického směru, je matematika na vyšší úrovni, takříkajíc akademické, zatímco na středních odborných školách tak trochu ustupuje odborným předmětům.
Společná část maturit ovšem způsobila, že studenti na odborných školách musí prokázat stejné znalosti jako ti z gymnázia. Týká se to také všeobecně vzdělávacích předmětů, které byly na odborných školách posíleny. Každá škola však tvoří svůj vlastní vzdělávací model, někde bývá více zaměřen odborně, někde naopak směrem všeobecně vzdělávacím. Otázkou totiž také je, zda příliš mnoho všeobecně vzdělávacích předmětů na odborných školách není na škodu vůči specializaci oboru, o který se jedná.